Komunikace mezi buňkami i uvnitř buněk má zásadní význam pro vývoj a přežití všech vícebuněčných živočichů. Buňky se spolu dorozumívají pomocí řady chemických poslů, jako jsou nervové mediátory a hormony, které se vážou na bunečný povrch a tam aktivují další signály (tzv. druhé posly). Zatímco počet mezibuněčných signálů jde do stovek, vnitrobuněčné signály jsou mnohem méně početné a mezi nejrozšířeněší patří jistě vápenaté ionty. Prudký vzestup jejich vnitrobuněčné koncentrace aktivuje například uvolnění nervových mediátorů, svalový stah, buněčný metabolismus, růst a množení buněk, jakož i procesy vedoucí k buněčné smrti. Takové zvýšení koncentrace vápenatých iontů lze vyvolat jednak jejich uvolněním z některých vnitrobuněčných organel, jednak umožněním jejich vstupu z vnějšího prostředí, Děje se tak především tzv. kanály, z nichž široce rozšířený je kanál zvaný CRAC (Ca²⁺-release-activated Ca²⁺ channel). Tento kanál se otvírá při poklesu vnitrobuněčných zásob vápníku v endoplasmatickém retikulu a to se děje přičiněním proteinu, který byl označen STIM1, ale zároveň byl popsán další protein Orai1, který je u lidí kódován na chromosomu 12. Dosud není jasné, zda tento protein je vlastním vápníkovým kanálem nebo zda je vlastně aktivním přenášečem (transportérem) vápenatých iobntů, vyžadujícím pro funkci přísun energie, nejspíše štěpením ATP. V každém případě tu jde o zásadně nový popis dráhy aktivace i vlastního transportu vápníku do buněk.